Dnešní teambuilding je opravdu nevšední. Dneska je nás tady celá banda. Sjelo se nás mnoho desítek lidí ze všech různých oddělení. Nikdo pořádně neví, co nás všechno čeká. U vchodu pro nás přijíždí autobus a všichni vzorně nastupujeme. Aneta si sedá dopředu, prý je jí v autobuse vždy špatně. Ještě čekáme na poslední opozdilce, a pak už vyrážíme vstříc novým zážitkům. Za půl hodiny jsme na místě a před námi se otevírá nádherná krajina s ještě hezčím zámkem.
“Tak tady bude náš teambuilding?” ptá se kolegyně Petra. “Ano, dnes na vás čeká zámek i jeho zahrada,” ozývá se někde za davem. Jen matně vidím blonďatého muže, který nás svolává k sobě. Prosí nás, abychom se uspořádali do dvojřadu. “Konečně ho vidím pořádně,” říkám si pro sebe.
Ale kdo to je? Mé oči si ho prohlíží od hlavy až k patě. Aha, je to kouč, už to vidím. Na prsou má připnutou placku. Je na ní nejenom jeho funkce na dnešním teambuildingu, ale také jméno. Jmenuje se Kamil. Chvílí se zasním, kolik Kamilů vlastně znám, ale z myšlenek mě vyvede Kamilův hlas.
“V tuto chvíli jste rozdělení do dvou skupin. První řada je jedna skupina, lidé za nimi pak druhá. Abychom se v tom vyznali, dáme vám odznaky. První řadu jsme dnes pojmenovali boxeři. Proto na placce mají boxerské rukavice. Druhou řadu jsme pojmenovali průzkumníci, proto na plackách máte lupu,” vysvětluje Kamil.
Najednou se z řady ozve hlas kolegy Pavla, který vykřikne, že chce být boxer, ne průzkumník. Na to ale Kamil reaguje úsměvem a ptá se Pavla na jméno.
“Super, ještě vám dám odznaky se jmény, abyste se všichni poznali. Přece jen jste poskládání z různých oddělení a někteří z vás se v životě možná neviděli,” dodává Kamil a během deseti minut jmenuje každého kolegu, kterému předává placku s jeho jménem. U té poslední podotkne, že ty nám zůstávají na památku. Pak už nás vede do zámku, kde údajně začneme dnešní společně strávený den.
Celý den byl prima. V zámku i na jeho zahradě na nás čekalo několik herních úkolů, kde jsme museli prokázat svou důvtipnost, spolupráci a kolektivní myšlení. Průzkumníci i boxeři na mnoha úkolech museli spolupracovat a výsledku se dopátrat společně.
Nakonec jsem byla ráda, že se mohu spolehnout na ony placky na tričkách. V zápalu přemýšlení a zápalu do hry jsem totiž občas zapomínala jména i známých kolegů. Všichni jsem se shodli na tom, že nám to šlo skvěle. Placky jsme si nechali a dodnes je používáme při různých pracovních příležitostech, například firemních poradách a vánočních večírcích.
A co vaše firma? Používáte placky k rozpoznávání nováčků i otřelých kolegů?